Druhé kolo 1. divize
V neděli 20. října nastoupilo naše béčko k druhému zápasu v nejvyšší krajské soutěži. Tentokrát se strakonickým béčkem. Na první šachovnici zvítězila naše opora Ivan, zcela věrna své tradici, nad nějakým Lacinou. Ten se patrně v šachovém světě příliš neorientuje, protože zjevně netušil, s kým hraje. Při rozboru partie se dokonce domáhal potvrzení svého samolibého názoru, že v průběhu partie stál lépe. Tato neomalenost rozladila jinak vždy dobře naladěného Ivana natolik, že musel důrazně tomu břídilovi vysvětlit, o co že v té partii vlastně šlo. Jirka Bureš přidal půlku z druhé šachovnice a za stavu 1,5:0,5 to vypadalo docela nadějně. Pak ovšem přišly černé chvíle od páté do sedmé šachovnice. Nevím, zda první prohrál Jirka Landa nebo já. Je to celkem jedno. Za soupeře jsem dostal mlaďocha, se kterým jsem si ještě v létě v Táboře v pohodě poradil. Zde jsem měl také pěknou pozici. Ovládl e sloupec a postavil si na něj všechny těžké figury. Pozice mi ale pořád nebyla dost dobrá. Tak jsem ji vylepšoval, až jsem ji vylepšil. Postavil jsem si věž do křížové vazby a šel domů s bůčou. To František na šestce, to byla jiná káva. Hrál také s čerstvě odstaveným kojencem a hrál dobře. Při té příležitosti ale hupsnul bříškem na čerstvě naostřené vidle a když se svým chrabrým králem vydal na pomoc svým dvěma volným spojeným g,h pěšcům, dostal po cestě mat. 1,5:3,5. Situace byla vážná. Václav využil plodů svého drtivého útoku na soupeřova krále položil na lopatky pana Švejnohu. Vojtěch ve věžovce využil lepšího postavení svých pěšců, umně znehybnil soupeřova krále i věž a Roman Veselý už nečekal na vítězný pochod Vojtěchovy pěchoty do harémových komnat svého monarchy. Za stavu 3,5:3,5 tak leželo vše na Petrovi. Ten hrál jezdcovou koncovku se spoustou pěšců proti Štěpánu Souchovi. Ukázalo se, že Petrův bělouš je na konci bitvy v mnohem lepší fyzické kondici a tak se Štěpán vzdal, ještě než Petrův kůň na svých kopytech začal roznášet soupeřovu nechráněnou pěchotu.
Dosáhli jsme tak na první tři prvodivizní body. Kéž nejsou poslední.