7. kolo I. divize, aneb dušené maty domácím nevyšly
K sedmému kolu I. divize jsme cestovali do Bechyně. Po řadě omluvenek sestavil náš skvělý Kapitán (ó Slunce naše!) opět vítěznou sestavu. Domácí na nás nalíčili hrací místnost připomínající saunu se zvlášť sníženým obsahem kyslíku. Jejich záludný manévr slavil z počátku úspěch. Netrvalo dlouho a skončily partie na posledních třech šachovnicích se skórem 2,5:0,5 v náš neprospěch. Nejprve remizoval František na šestce. Pak jsem vzdal já na sedmičce, když jsem se před tím zoufale snažil zachránit partii bez figury a mizérii posledních šachovnic dorazil Dominik na osmičce s poněkud chycenou dámou. To ale bylo naštěstí od domácích vše. Naši borci na předních šachovnicích se skvěle aklimatizovali v dusné atmosféře hrací místnosti a vítězné tažení zahájil Karel Zimák na čtvrté šachovnici. 2,5:1,5. Další bod přidal Martin Janovský (přijel tradičně na kole, tentokrát na zimních gumách) na dvojce. Jeho dva volní spojení pěšci na šesté řadě dodusili soupeřova krále. Vyrovnáno 2,5:2,5. Pak přidal pěknou výhru Vojtěch na trojce, když v koncovce nejprve uštval soupeřova krále, aby pak přešel do vyhrané koncovky. 2,5:3,5. Rozhodující bod dodal jako obyčejně náš slovutný Kapitán (ó Slunce naše!), který namísto ztráty figury dokázal přejít do střelcové koncovky se střelcem navíc a slavně zvítězit. 2,5:4,5. Triumf prvních pěti prken pak korunoval Vladimír na jedničce, když sebral soupeři figuru a ke koncovce tak nějak už ani nedošlo. 2,5:5,5.
Po pěti hodinách v sauně si tak dali studenou sprchu sobecky pouze domácí. Nám se podařilo poprvé v historii 1. divize vyhrát dvakrát za sebou a učinit rozhodující krok k záchraně v soutěži. I.divize